Německý ovčák

Původ: Poměrně mladé plemeno, ustáleno až na přelomu 1í. a 20. stoleti z německých selských psů nejednotného typu. V základních rysech se shoduje s ostatními evropskými ovčáky. Hlavní zásluhu na jeho vzniku ma rytmistr Maxvon Stephanitz, kterému se z apomoci dalších chovatelů podařilo stvořit nejčastěji chované plemeno světa.

Popis: Středně velý pes obdélníkového rámce, silný a dobře osvalený. Hlava suchá, velikosti úměrná tělu, čenich silný, nosní hřbet rovný. Uši středně velké, vysoko nasazené, zašičatělé, natočené dopředu. Oči středně velké, mandlového tvaru. Hřbet dlouhá, mírně spáditá. Hrudník ne příliš široký, břicho mírně vztažené. Ocas vysoko nasazený, bohatě osrstěný, dosahuje alespoň k hleznům. V klidu nesen v mírném oblouku zavěšený dolů, při vzrušení se zvedá. Srst krátká, tvrdá a hustá, na uších a na hlavě kratší.

Charakteristika: Temperamentní, přitom snadno ovladatelný pes, vyrovnaný a přitom odvážný. Nenáročný a řizpůsobivý. Velmi oddaný svému pánovi i jeho rodině, snášenlivý k dětem i k domácím zvířatům.

Zvláštní nároky: Bezpodmínečně potřebuje výcvik. I když je dobrým společníkem, měl by mít odpovídající zaměstnání. Bohužel vzhledem k početnosti německých ovčáků, ne vždy uvážlivému chovu a také nevhodně výchově se mezi nimi občas vyskytnou problémoví jedinci (bázlivý, agresivni apod..)

Užití: Univerzální pracovní pes, používaný po celém světě u policie, armády a dalších ozbrojených složek i ve sportovní kynologii.

Výskyt: Nejrozšířenější plemeno u nás i ve světě.