Puli

Původ: Předkové puliho zřejmě dostali do východni Evroy v době stěhování národů s kočovnými asijskými pastevci. I když přímé práci u ovcí byli jeho ředkové využíváni po celý středověk, plánovitý chov začal až v roce 1920 zásluhou doktora Raitsise, který popsal a roztřídil všechna maďarská ovčácká plemena.

Popis: Středně velký pes obdélnikového formátu se zvláštní provazovitovou srstí, která by měla dosahovat až k zemi. Na rozdíl od většiny ostatních dlouhosrstých plemen se požaduje srst zplstnaťelá, ovšem v navzájem oddělených šňůrách. Hlava poměrně malá, ukrývající se v chlupech, stejně jako uši a oči. Ocas zatočený nad hřbetem a rovněž bohatě osrstěný.

Charakteristika: Živí a energičtí psi, velmi vytrvalí, vitální, odolní vůči nepříznivému počasí. Exteriér začal hrát v chovu roli až v posledních desetiletích, přičemž je stálepřikládán velký význam tomu, aby si psi zachovali typický temperament.

Zvláštní nároky: Velmi náročný na péči o srst, která navíc probíhá úplně jiným způsobem než u většiny dlouhosrstých plemen. Nerozčesává se, ale rozplétá a rotříhává nůžkami. Udržet ji v absolutní čistotě je prakticky nemožné, i proto se puli více než pro držení v bytě hodí k trvalému pobytu venku.

Užití: Ovčácký pes, dnes většinou chovaný jako neobvyklý společník a spolehlivý hlídač.

Výskyt: Mimo Maďarsko vzácný, častěji se chová jen v USA. V několika exemplářích se vyskytuje i u nás.